Výroční zpráva EIOPA o správních sankcích a dalších opatřeních podle směrnice IDD

24. března 2021

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen „EIOPA“) vydal první výroční zprávu o správních sankcích a dalších opatřeních podle směrnice IDD[1] uložených příslušnými vnitrostátními orgány za období od roku 2018 do konce roku 2019.

Celkem bylo v 8 členských státech uloženo v tomto období 1.923 sankcí.[2] V České republice nebyla dle výroční zprávy uložena žádná sankce v souvislosti s porušením národní implementace IDD; v daném období ČNB sankcionovala v souvislosti s distribucí pojištění hlavně neposkytování součinnosti a porušení předpisů z období před nabytím účinnosti ZDPZ, tedy české transpozice IDD.

EIOPA ve smyslu bodu 65 IDD nerozlišuje, jestli se konkrétní údaj od národního dohledového orgánu považuje za přijetí jiného opatření nebo za uložení sankce.

IDD stanovuje základní obecné požadavky, které musí sankce splňovat, ale některé aspekty ponechává úpravě vnitrostátního práva. Příslušné orgány nejsou povinny ukládat sankce ve všech případech, uplatňuje se zásada, že sankce mají být účinné, přiměřené a odrazující. Z tohoto důvodu může být jedno porušení sankcionováno odlišně v různých členských státech.

IDD neposkytuje úplný seznam sankcí, které je možné uložit. Existuje určitý prostor pro výklad, které sankce a jiná opatření spadají do rozsahu sankcí podle IDD. EIOPA společně s příslušnými orgány budou usilovat o jednotný přístup k vykazování udělených sankcí. Taktéž, některé státy nevykazují například sankci zrušení registrace jako sankci v souvislosti s IDD, ale jako sankci podle vnitrostátního práva.

Sankce jsou hlášeny EIOPA po ukončení správního řízení. Vzhledem k délce správních řízení mohou být sankce hlášeny po určitém čase, například od počátečního rozhodnutí příslušného orgánu nebo po zahájení vymáhacího řízení. Například během určitého časového úseku nemusela být ukončena některá řízení za porušení vnitrostátních předpisů implementujících IDD nebo byla uložena sankce související s porušením předcházejícího právního rámce založeného na směrnici o zprostředkování pojištění (směrnice 2002/92/ES12) – jako v případě ČR.

Sankce byly nejčastěji ukládány za porušení profesních a organizačních požadavků podle čl. 10 IDD (až 75 %) a za porušení registračních požadavků dle čl. 3 IDD (20 % případů). Sankce je vykazována i opakovaně pro každé porušení jednotlivých ustanovení, ale souhrnně se uvádí jenom jednou. Nejčastější ukládanou sankcí bylo odebraní registrace (50 % případů) a správní peněžitá sankce (40 % případů). Nejvyšší peněžitá sankce byla uložena za porušení čl. 16 IDD (nechat se zastupovat zprostředkovateli bez „licence“) ve výši až 325.000 EUR.

Jak je vidět, že v Evropě se v prvním roku účinnosti IDD sankcionovala hlavně porušení základních kritérií pro distributory pojištění pro vstup na trh. Lze však předpokládat, i s ohledem na zkušenosti s dohledovou činností ČNB, že v budoucnu se začnou dohledové orgány v EU více zaměřovat na dohled a související sankcionovaní porušení pravidel jednání, a tedy materiálních podmínek výkonu této činnosti.

Magdaléna Kráľová


[1] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění (IDD).

[2] Z celkového počtu ze 30 EU/EEA členských státu a Spojeného království, které bylo ve vykazované době členem EU.


Témata článku

Distribuce pojištění
IDD
Pojistné právo
Advokát
Advokát Brno